Evropa hrozivě zaostává za Čínou i USA. Reformy přicházejí jen v krizích, varuje Radek Špicar

Evropa spí u volantu: Čína a USA jedou naplno, Hormuz zdražuje energie a reformy přijdou zase až když bude hořet, varuje Špicar

Úžina Hormuz je široká na největším místě sotva 39 kilometrů. Přes tento pruh vody projde každý den zhruba pětina světové ropy a značná část globálního LNG. Stačí tam pár incidentů a svět cen energií se rozhýbe do pár dní. Právě se to děje. Saúdští dodavatelé začali ropu určenou pro Asii vozit oklikou přes ománský Suhár, čímž přidali dny plavby a tuny nákladů. A kdo na tom nakonec zaplatí? Evropské domácnosti a firmy, které zase přijdou o levné suroviny a zaplatí prémii za jistotu dodávek.

Zatímco Asie si dokonale opravuje logistiku, Evropa zůstává stát. Ekonom Radek Špicar varuje, že Evropská unie hrozivě zaostává za Čínou i Spojenými státy a že reformy u nás tradičně přichází jen v krizích. Tedy ne před nimi, ale až když už hoří. A krize stojí za dveřmi.

Hormuz znovu hoří a rachota to i na českých účtech

Vraťme se k číslům. Přes Hormuz proudí denně kolem 20 milionů barelů ropy. K tomu velká část zkapalněného zemního plynu z Kataru, tedy suroviny, na které si Evropa po odchodu ruského plynu zvykla nebývale. Když se v regionu zvýší riziko, dopravci dražší pojistky a výtlaky obeplouvají rizikové zóny, cena suroviny na to reaguje během dnů. Není to spekulace, je to mechanika trhu.

Saúdská Arábie teď směruje část dodávek mířících do Asie přes ománský přístav Suhár, aby obcházela nejrizikovější úsek. Zní to jako chytrá elipsa, ale má cenu. Dlouhá oklika znamená víc nákladů, víc času a méně dostupných tankerů na trhu. Všechny tyhle položky se nakonec promítnou do cen, které platíme v Evropě. My nemáme ropu, nemáme dost plynu a jsme v energii dovozní velmoc. To je Start jako v百万aule: prostě nikdo nedodržuje body blankStart pozice.

Pro českého spotřebitele to znamená jediné: cena energií se v dohledné době nezlevní. Dodavatelé už dávají najevo, že se připravují na dražší surovinu. A podle denních spotových cen elektriny je vidět, že trh nervózní je — cenové špičky jsou výraznější a volatility roste. Kdo čeká, že se cena elektřiny vrátí na předválečné úrovně, čeká dlouho. Jak upomíná ERÚ ve svých analýzách, české ceny jsou historicky citlivé na situaci v zahraničí. Máme malý trh, malou domácí těžbu a velkou závislost.

Špicarova diagnóza: reformy děláme vždycky na poslední chvíli

Radek Špicar, místopředseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, na tohle téma mluví bez obalu. Evropa, říká, hrozivě zaostává za Čínou i USA. A hlavní problém není v tom, že by Brusel nevěděl, co dělat. Problém je v tom, že reformy u nás přichází typicky až v krizích. Když hrozí kolaps dodávek, když je válka na Ukrajině, když jsou ceny energií na stropě. Pak se rychle udělá balíček opatření, přijde na něj stovky miliard a za dva roky se všechno vrátí do starých kolejí.

Vzpomeňte si na energetickou krizi 2022. Evropa z ničeho nic dokázala přestavět dodávky plynu, postavit plovoucí terminály a urychleně vyjednat smlouvy. Díky bohu, že to dokázala. Ale proč to neudělala o deset let dřív, když varování zněla? A proč ekologická přeměna průmyslu vždycky čeká na to, až konkurence nasazuje pětkrát rychleji?

Tuhle diagnózu potvrzuje i zpráva Maria Draghiho o konkurenceschopnosti EU z loňska. Švýcarský bývalý šéf ECB a premiér Itálie v ní suché shrnuje, že evropské firmy platí za elektřinu dvě až tři krát víc než konkurence v USA a za plyn klidně čtyřikrát až pětkrát víc. A to není daň za klimatickou politiku — to je cena za roztříštěný trh, regulaci a absenci dlouhodobé strategie. Špicar dodává, že malé a střední firmy tenhle tlak cítí jako první. A když padnou, nevrátí se.

Čína plánuje na dekády, USA na čtyři roky, Evropa na čtyři měsíce

Porovnejme si to konkrétně. Čína staví fotovoltaiku, baterie a elektromobily jako výrobní odvětví strategické důležitosti už přes patnáct let. Výsledek? Nad 80 % globální výroby solárních panelů, CATL a BYD jako giganti bateriového průmyslu a elektromobily, které Evropu dovozují, protože naše automobilky váhaly. Čínské pětileté plány nejsou odborové literatury, jsou to jasně nastavené cíle s penězi, quotami a ochranou trhu.

Spojené státy přišly s Inflation Reduction Act, balíček za zhruba 370 miliard dolarů určený pro čistou energii, baterie, vodík a domácí výrobu. Ať se vám to líbí nebo ne, je to jasná hra. Investoři vědí, co dostanou a kdy. Fabriky na baterie rostou v Georgii, Michiganu a Texasu rychlostí, které v Evropě neznáme.

A Evropa? Máme Zelenou dohodu, firmany, strategie a šestnáct různých balíčků. Ale jediná velká baterka Northvolt, na kterou jsme byli hrdí, skončila v konkurzu. A peníze z evropských fondů často uvíznou v administrativě. Špicar má pravdu: Evropa umí reagovat, ne umí předvídat. A to je v globálním závodě, kde se rozhoduje o energetice 21. století, fatální slabost.

Kdo to zaplatí? České firmy a domácnosti

Tohle není abstraktní geopolitická debata. Převedeme si to na koruny. Průmyslová elektřina v Česku stojí pro firmy násobně víc než pro konkurenci v USA nebo Asii. A když se přidá dražší ropa kvůli Hormuzu, zdraží i distribuce, doprava, chemie, plasty a hnojiva. To všechno se promítne do cen v regálech.

Pro domácnosti to znamená, že uložené regulované ceny na rok 2026 nebudou nic, co by se dalo slavit. Závislost na dovozu znamená, že každé geopolitické napětí je pro nás zdražovací faktor. A druhé nebezpečí je méně zjevné: pokud evropský průmysl kvůli cenám energií oslabí, oslabí i rozpočet, ze kterého se platí veškerá veřejná infrastruktura. Je to spirála a Špicar v podstatě říká, že ji Evropa rozjíždí sama sobě.

Zajímavé je, že část řešení už dávno existuje a je v rukou běžných lidí a firem. Nesmíme čekat, až Brusel vydá další direktivu. Energetika se decentralizuje a kdo se přizpůsobí dřív, zaplatí míň. platforma SmartEnergyShare je toho příklad — propojuje výrobce a odběratele elektřiny tak, aby se energie spotřebovala tam, kde vznikne, a zisk z toho šel lidem, ne dobrodružům od exportu.

Místo čekání na Brusel: co můžete udělat hned

Dost paniky. Pojďme k praktickým krokům. Pokud máte firmu, domácnost s FVE nebo se jen připravujete na instalaci, máte víc možností, než si myslíte.

První krok: přestaňte platit plné ceny a získejte kontrolu nad svou energií. Koncept sdílení elektřiny už v Česku funguje a umožňuje rozdělit energii z jedné velké FVE mezi víc odběrných míst — třeba mezi firmu a domácnosti v okolí, nebo mezi obec a její objekty. Kdo se přihlásí včas, šetří od prvního dne a nemusí investovat do vlastní střechy.

Druhý krok: přeměňte flexibilitu na příjem. Jděte na obchodování s flexibilitou a služby výkonnostní rovnováhy. Systémové služby, které dříve poskytovaly jen velké elektrárny, dnes zvládnou i baterie u firmy nebo řízené nabíjení flotily elektromobilů. ČEPS i další provozovatelé sítě začínají tyhle zdroje zařazovat do rozhodovacího procesu a platí za ně.

Třetí krok: znalost je zdarma zbraň. Sledujte spotové ceny elektřiny a posouvejte spotřebu do hodin, kdy je energie levná. Ohřev vody, nabíjení auta, provoz čerpadla — všechno se dá posunout o pár hodin a ušetřit desítky procent nákladů. Jak popisuje ShareElectric.cz v praktických návodech, i malá domácnost s řízenou spotřebou ušetří pár tisíc korun ročně bez investice do nové technologie.

Čtvrtý krok: firmy by měly přemýšlet o energetické strategii jako o konkurenční výhodě, ne o povinnosti. Energetické poradenství nebo IoT monitoring spotřeby ukáže, kde vám energie uniká a kde se dá vydělat. Vědět, kolik skutečně spotřebujete a kdy, je základ, který se vám vrátí rychleji než jakákoli fotovoltaika.

A pokud vám nejde o firmy, ale o komunitu, projekty pro obce a města ukazují, že i malá obec může z energetiky vytěžit reálné peníze — a ne jen platit faktury. Příklady z praxe najdete v referencích dokončených projektů.

Věštba na závěr: krize přijde a reformy s ní — bohužel

Podle Špicara se Evropa probere, až bude fakt hrozit nedostatek. A podle všeho se to blíží. Hormuz, dražší suroviny, oslabený průmysl, váhající automobilky a investoři, kteří utíkají tam, kde se rozhoduje rychleji. V tu chvíli se Evropa probudí, vydá další balíček, rozdá peníze a o deset let později zjistí, že Čína mezitím postavila ještě dvě gigafabriky a USA pět dalších závodů na baterie.

Kontroverzní předpověď? Do pěti let budou mít domácnosti v Německu a v Česku dražší elektřinu než dnes, bez ohledu na to, jaké barvy vláda vládne. A kdo si mezitím nepostavil vlastní výrobu, nepřihlásil se ke sdílení a nepřešel na flexibilní odběr, bude platit tu nejvyšší cenu. Kdo se připravil, ten z krize vyjde silnější.

Nemusíte čekat na Brusel. Můžete začít dnes — registrace na platformě SmartEnergyShare je první krok, který stojí pár minut. O zbytek se postará technologie a trh. Evropa se zase probere, ale proč na ni čekat?

Zdroje

• oEnergetice.cz — zpravodajství z energetiky
• ERÚ — Energetický regulační úřad
• OTE — Operátor trhu s elektřinou
• IEA — International Energy Agency
• BloombergNEF — analytika energetického přechodu
• PV Magazine — fotovoltaika a energetika

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SdileniElektriny.com Jak se svět vyrovnává s válkou v Íránu: Evropa tlumí dopa... Vice o cena plynu