Stát chce větrníky, politici slaví jejich odmítání. Je to destruktivní, říká developer

Kolik elektřiny vyrobí větrník, který se nikdy nepostaví? Nulu. Přesto může přinést politické body. Právě kolem tohoto paradoxu se točí česká debata o větrné energetice. Stát potřebuje nové zdroje. Investor připravuje projekty. Obec řeší dopady na okolí. A politik oslaví jejich odmítnutí.

Martin Hofman, ředitel společnosti S&M CZ, označil takové prostředí za destruktivní. Jeho výhrada otevírá otázku, která se týká i domácností a továren: jak chceme získat dostupnou elektřinu, když se nedokážeme dohodnout, kde ji vyrábět?

Odpověď začíná u konkrétního projektu. U mapy, měření a smlouvy. Volební plakát bohužel nemá připojovací svorky.

Stát chce větrníky. Investor ale slyší dvě protichůdné zprávy

Hofmanova společnost připravuje větrné projekty na Svitavsku a Vysočině. V rozhovoru zveřejněném 14. října 2026 upozornil na rozpor mezi státní energetickou politikou a reakcemi některých politiků na místní referenda. Podle rozhovoru Filip Turek vítal, že lidé v řadě obcí výstavbu odmítli. Hofman situaci shrnul slovy: „Je to pro nás destruktivní.“ Podrobnosti přináší rozhovor s Martinem Hofmanem na iDNES.cz.

Developer samozřejmě hájí vlastní podnikání. To je fér přiznat. Má zájem projekt postavit a vydělávat na něm. Jeho argument o předvídatelnosti tím ale nezmizí. Příprava elektrárny spotřebuje peníze dávno před první vyrobenou kilowatthodinou. Platí se projektanti, průzkumy, jednání o pozemcích i technické podklady.

Obec má zase legitimní důvody být opatrná. Vysoká turbína změní krajinu na desítky let. Obyvatelé mohou řešit hluk, stínění, stavební dopravu nebo rozdělení výnosů. Označit všechny odpůrce za nepřátele pokroku by bylo stejně pohodlné jako každého investora prohlásit za podvodníka.

Problém vzniká, když politická debata přeskočí konkrétní parametry. Ze sporu o umístění dvou turbín se stane hlasování o celé energetické budoucnosti země. Investor pak neví, zda má upravit projekt, nebo čekat na příští volby. A obec místo vyjednávání o podmínkách dostane dvě znepřátelené skupiny.

Co skutečně znamenají megawatty na stožáru

Podle statistik České společnosti pro větrnou energii měly české větrné elektrárny na konci roku 2025 instalovaný výkon 377,9 MW. Vyrobily 666,2 GWh elektřiny. V roce 2024 to bylo 716,8 GWh. Výkon tedy narostl, výroba klesla. Počasí se neřídí investičním plánem. Čísla zveřejňuje ČSVE ve svých statistikách.

Právě tady začíná první praktická kontrola každého projektu. Instalovaný výkon není roční výroba. Turbína o výkonu 6 MW nebude dodávat šest megawattů nepřetržitě. Výsledek závisí na větru, vlastnostech stroje, odstávkách i případných omezeních provozu.

Vezměme modelový příklad. Při využití instalovaného výkonu 30 % vyrobí šestimegawattová elektrárna za běžný rok:

6 MW × 8 760 hodin × 0,30 = 15 768 MWh.

To odpovídá roční spotřebě přibližně 5 256 domácností, pokud každé přisoudíme 3 MWh. Jenže jde pouze o bilanční srovnání. Neznamená to, že elektrárna těchto 5 256 domácností zásobuje každou minutu. Při bezvětří musí elektřina přijít odjinud.

Od investora proto chtějte odhad výroby opřený o podmínky konkrétní lokality. Zajímejte se o ztráty, poruchovost a omezení přetoků do sítě. Ptejte se také na nepříznivý scénář. Projekt, který vychází pouze při ideálním počasí a bez jediné odstávky, má zatím blíž k reklamě než k energetice.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Jak prověřit větrný projekt dřív, než obec začne hlasovat

První dokument nemá být barevná vizualizace. Má to být přehled záměru: počet turbín, jejich poloha, výška, průměr rotoru, příjezdové trasy a předpokládané připojení. Bez těchto údajů se diskutuje o představě větrníku, nikoli o stavbě.

Následují podklady k dopadům. Akustické posouzení musí odpovídat navrženému typu stroje a umístění. U stínění zajímá obyvatele konkrétní dům a konkrétní čas. Obec by měla chtít také vysvětlení případných provozních omezení. Slib, že „moderní turbíny nejsou slyšet“, technickou dokumentaci nenahradí.

Třetí kontrola patří síti. Je připojení pouze předběžně konzultované, nebo už má investor konkrétní podmínky? Kdo zaplatí potřebné úpravy? Jak by omezení dodávek změnilo ekonomiku projektu a příjmy obce? Na tyto otázky potřebujete odpovědi ještě před podpisem závazků.

Čtvrtou oblastí je konec provozu. Kdo zařízení odstraní, jak bude obnoveno území a čím bude závazek finančně zajištěn? Za dvacet let může projekt vlastnit jiná společnost. Podání ruky se mezi firmami převádí dost špatně.

Obec si může vedle samotného projektu nechat zpracovat plán vlastní spotřeby. Praktickým výchozím bodem jsou například služby SmartEnergyShare pro obce a města. Zadání však musí určit, co se má vyhodnotit: spotřeba školy, čistírny, úřadu i domácností, dostupné zdroje a očekávané náklady. Teprve potom dává smysl debatovat o místním energetickém přínosu.

Levnější elektřina pro sousedy? Chtějte výpočet, ne procento

Nabídka levné elektřiny může místní debatu výrazně změnit. Musí však být jasné, kdo ji dostane, v jakém množství a za jakých podmínek. Příspěvek do obecního rozpočtu, sleva domácnostem a podíl na vlastnictví elektrárny jsou tři odlišné věci.

U sdílení rozhoduje čas. Elektřina se přiřazuje ke spotřebě ve stejné čtvrthodině, ve které byla vyrobena. Noční přebytek nelze účetně schovat na příští odpoledne. Princip vysvětluje Elektroenergetické datové centrum. Sdílení samo o sobě není baterie.

Představme si domácnost, která díky souběhu výroby a spotřeby využije ročně 1,2 MWh sdílené elektřiny. Pokud je její sjednaná cena o 1 000 Kč/MWh nižší než porovnatelná cena dosavadní dodávky, vychází rozdíl na 1 200 Kč ročně. Po odečtení modelového poplatku 300 Kč zbude 900 Kč. Jde o ilustraci, nikoli nabídku nebo předpověď cen.

Při sdílení přes veřejnou distribuční síť navíc nelze automaticky odečíst celou koncovou cenu elektřiny. Distribuční a další příslušné platby nezmizí jen proto, že zdroj stojí za vesnicí. Podmínky konkrétního uspořádání je potřeba ověřit u Energetického regulačního úřadu.

Pro orientaci lze využít přehled sdílení elektřiny od SmartEnergyShare. Rozhodující ale bude simulace nad skutečnými daty domácnosti. Bez ní jsou slibované úspory podobně přesné jako předpověď větru podle bolavého kolena.

Rafinerie a Dukovany připomínají, že energetika potřebuje rezervu

Spor o větrníky probíhá ve chvíli, kdy energetický průmysl řeší i jiné tlaky. Zpráva o propadu evropských rafinérských marží upozorňuje na drahou ropu a dopravu, které mohou zpracovatelům zhoršit ekonomiku výroby. Popsaly ji Novinky v článku o riziku omezení produkce paliv.

Rafinérská marže ovšem není cena elektřiny ani čistý zisk podniku. Její pokles může vytvořit tlak na omezení zpracování ropy. Z toho neplyne, že zákazník automaticky získá levnější benzin. Pokud ubude nabídky paliv, může být výsledek právě opačný. Pro investora je podstatné, zda provoz dlouhodobě pokryje své náklady.

Také u Dukovan je potřeba oddělit různé technické úkoly. Zpráva o připravované mobilní kotelně za desítky milionů korun je doložená už z prosince 2015. Týkala se pomocné páry potřebné při opětovném spouštění bloků. Nelze ji bez dalšího vydávat za novou investici roku 2026. Dobový kontext zachycuje článek o spouštění Dukovan.

Aktuální měřítko modernizace ukazuje jiné číslo: ČEZ pro rok 2026 oznámil dukovanské investice do bezpečnosti a efektivity ve výši 4,4 miliardy korun. Uvádí je lednová zpráva společnosti.

Společný jmenovatel? Nestačí zaplatit hlavní výrobní zařízení. Potřebujete údržbu, podpůrné technologie a řešení nepříznivých stavů. Platí to pro jádro, rafinerii i větrný park, přestože každé zařízení potřebuje jiný druh rezervy.

Co si má spočítat továrna, která už nechce čekat

Pro výrobní podnik je debata o energetickém mixu velmi praktická. Potřebuje znát náklady zakázky, udržet kvalifikované lidi a zvládnout požadavky odběratelů. Nejistá cena energie se potkává s investicemi do strojů, automatizace a plnění předpisů. Rozpočet není nafukovací.

Začít má firma u časového průběhu spotřeby. Roční faktura řekne, kolik odebrala. Neřekne, kdy odběr vznikal. Přitom právě rozdíl mezi nepřetržitým provozem a jednou denní směnou rozhoduje, jak se hodí konkrétní zdroj nebo smlouva.

Modelová továrna spotřebuje 10 000 MWh ročně. Pokud dokáže u 30 % odběru snížit porovnatelný náklad na elektřinu o 500 Kč/MWh, hrubý rozdíl činí 1,5 milionu korun ročně. Následně musí odečíst náklady na sjednání, správu, případné zajištění a změny provozu. Teprve zbytek představuje použitelnou úsporu.

Jednou z možností je dlouhodobá smlouva o odběru elektřiny z konkrétního zdroje, označovaná PPA. Firma musí rozumět tomu, zda přebírá proměnlivou výrobu, nebo dostává sjednaný průběh dodávky. Důležité je také rozdělení nákladů na odchylku a pravidla pro období nízkých či záporných cen. Samotná cedulka „zelená elektřina“ smlouvu nezlevní.

Při přípravě lze porovnat i nabídku SmartEnergyShare pro firmy. Od poskytovatele chtějte výpočet nad vlastními daty a přehled všech poplatků. Další čtení k praktickým kalkulacím nabízí partnerský blog Share-Electric.cz. O investici však rozhoduje ekonomika konkrétního provozu, nikoli univerzální procento z prezentace.

Baterie pomůže. Několik dní bezvětří ale vyžaduje jinou úvahu

Častá odpověď na kolísavou výrobu zní: přidáme baterii. Někdy je to výborný nápad. Nejdřív je však potřeba určit, jak dlouhý výpadek nebo přebytek má řešit.

Uvažujme úložiště s výkonem 2 MW a využitelnou kapacitou 4 MWh. Při plném výkonu může teoreticky dodávat dvě hodiny. Skutečný provoz ovlivní ztráty a nastavení zařízení. Modelový podnik s nepřetržitým odběrem 1 MW přitom spotřebuje za tři dny 72 MWh. Mezi čtyřmi a dvaasedmdesáti je rozdíl, který žádná chytrá aplikace nevymaže.

Proto má smysl oddělit krátkodobé řízení špiček od zajištění dodávky během delšího nedostatku výroby. Firma může část odběru přesunout. Některé technologie musí běžet stále. Obec zase potřebuje vědět, zda její plán snižuje účet, nebo skutečně umožní napájení vybraných budov při poruše sítě. To jsou různé cíle.

Při hledání nástrojů pro správu spotřeby lze prověřit řešení SmartEnergyShare. Zadání musí začít požadovanou funkcí a měřitelným výsledkem. Nákup technologie bez tohoto kroku může pouze přidat další položku do rozpočtu.

Před příští debatou o větrnících proto žádejte tři konkrétní výstupy: doložený odhad výroby, vyčíslené místní přínosy a smluvně ošetřená rizika. Pak má smysl hlasovat. Česko se totiž může dostat do drahého paradoxu: na každém kopci uhájí prázdný horizont a u každé faktury bude hledat viníka, proč elektřina nepřichází levněji.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SdileniElektriny.com Sdílení elektřiny mezi sousedy: kolik ušetříte a jak začí... Vice o páteční kolaps